Seriózní psaní o izraelsko-palestinském konfliktu bez přehnaných emocí a tendencí zaujímat stanoviska hájící jednu ze zúčastněných stran se častokrát zdá úkolem téměř nemožným. Navíc v atmosféře, ve které se o to už ani mnozí příliš nepokouší. Jedním z těch, kteří se snaží jít proti současnému proudu nadměrně zainteresovaného referování o situaci na blízkém východě je i zpravodaj Českého rozhlasu Břetislav Tureček, který momentálně již několik let působí v mnohými stále neuznaném hlavním městě státu Izrael – Jeruzalémě.

Nedávno vydaná publikace „Nesvatá válka o svatou zemi“ se rozhodně může pochlubit titulem, jenž zaujme, čímž vlastně zároveň i navazuje na Turečkovu 4 roky starou prvotinu „Světla a stíny islámu“. Důraz však, jak už název napovídá, bude tentokráte kladen čistě na teritorium Izraele a palestinských území, kde už po dlouhá desetiletí probíhá takzvaný blízkovýchodní konflikt. Spor provázený nekonečným násilím, které občas přeruší záblesky naděje, jež přináší klid zbraním a zasednutí k jednacímu stolu.

Snaha zorientovat se v konfliktu, který si své místo pravidelně uzurpuje i v našich sdělovacích prostředcích a který už hlavně mnohé spíše unavuje a nezajímá, a nepřijít při tom o zdravý úsudek je z řádků této knihy evidentní. Maximálně vyvážený přístup, který Břetislav Tureček někdy až příliš úzkostlivě předvádí, nejspíš nepotěší žádné ze zastánců znesvářených stran, neboť zde není nouze ani o informace vrhající nepříliš příznivé světlo na mnohé aspekty jak izraelské tak i palestinské politiky.

Fanatikům na jakékoliv straně barikády toto dílo už ze své podstaty vlastně ani nemůže být určeno. Nesnaží se totiž přivírat oči i nad nepříliš etickými aspekty boje a tím se zde nemyslí pouze arabský terorismus nebo výstavba židovských osad na Západním břehu Jordánu. To jsou víceméně témata, o kterých má povědomí i průměrně informovaný divák zpravodajství. Břetislav Tureček se však nehodlá spokojit jen s tím, co nabízí stůl plný standardně povrchních informací, jež má coby zahraniční reportér k dispozici. Snaha dostat se hlouběji pod povrch je s každou další kapitolou pečlivě seřazené knihy čím dál silnější.

Prostřednictvím různých zajímavých osudů se tak skládá pestrobarevná mozaika z krajů, kde pojem trvalý mír znamená jen nedostižnou chiméru. Vědom si svého manévrování na velice tenkém ledě prokládá Tureček svůj text častými citacemi, což může na leckterého čtenáře působit možná trochu rušivým dojmem, ale je nutné to brát jako daň za hodnověrnost mnohých kontroverzních tvrzení, kterými se zpovídaní aktéři nijak netajili.

„Nesvatá válka o svatou zemi“ si jako nosné téma zvolila beznaděj v hledání pro obě strany přijatelného řešení, což dokládá na mnoha konkrétních příkladech. Není to příliš veselé čtení, a to i navzdory tomu, že zde najdeme i několik, když už ne úplně optimistických, tak rozhodně pozitivních skutečností i náznaků možného budoucího mírového soužití. Tyto jsou však pouze v hlavách několika mála jednotlivců, kteří toho v porovnání s radikálními židovskými osadníky anebo palestinskými sebevražednými atentátníky a především těmi, kteří je vytrvale podporují, stále zmůžou jen málo.

Pochválit lze určitě i dramaturgii, respektive řazení jednotlivých kapitol. Knihu tvoří více než čtyři desítky částí, jež jsou volně rozděleny do jakýchsi tematických okruhů. Velice nenásilnou formou se tak čtenář seznámí se širokým spektrem obyvatel současného Izraele a palestinských území, přičemž nemalý prostor si pro sebe zabraly i argumenty extrémistů ze všech názorových proudů od militantních sionistů až po hrdé matky úspěšných sebevražedných útočníků. Těch několik odstavců věnovaných posledně jmenovaným pak představovalo místy až fyzicky nepříjemné čtení.

Ačkoliv se v doslovu své druhé knihy Břetislav Tureček svojí skepsí řadí do skupiny naprosté většiny pesimistů nevěřících v mírový konec boje o „svatou zemi“, je tento jeho příspěvek k v České republice stále nepříliš důsledně analyzovanému tématu vítanou záležitostí. Své čtenáře fundovaně provede, jak její ambiciózní podtitul praví „Málo známými zákoutími nelítostného boje mezi Židy a Araby“ a i když to není četba z kategorie radostných, lze i mezi jejími řádky vystopovat náznaky mírného optimismu. Když už ne z jejího obsahu, tak alespoň rozhodně z nasazení Břetislava Turečka, který nehodlá hrát pohodlnou roli tlumočníka agenturních zpráv.